Naše Biofarma » Farmy » Farma Hlaváčovi

Farma Hlaváčovi

V nádherném prostředí v oblasti jihomoravské Pálavy hospodaří se svojí rodinou farmář pan Jan Hlaváč. Jeho farma je hlavním dodavatelem našich specialit např. netradiční červené pšenice. Na jejím množení jsme se podíleli společně s panem Hlaváčem a Výzkumným ústavem rostlinné výroby v.v.i. Z několika málo zrníček z genobanky jsme doslova „vypiplali“ další rostliny. Červená pšenice se zdárně rozmnožila a u Hlaváčů se jí velmi dobře daří. Našim zákazníkům červenou pšenici nabízíme v podobě zrna, které svou netradiční osobitou barvou rozzáří každý pokrm.

Hlaváčovi pochází z Březí a v malebné vesničce žijí celý život. Znají se od dětských let, kdy budoucí paní Hlaváčová navštěvovala babičku, která bydlela přímo vedle rodiny Hlaváčových. K zemědělství a pracím na poli byli oba vedení od raného dětství. Rodiče paní Hlaváčové soukromě hospodařili až do roku 1958, kdy byli nuceni svá pole předat do jednotného zemědělského družstva. Přesto měli i nadále tzv. záhumenku, kde hospodařili a kde pěstovali vlastní zeleninu, luštěniny a krmivo pro zvířata.

Do roku 1989 pracovali manželé Hlaváčovi ve strojírenském průmyslu.  Po změně režimu si na počátku devadesátých let podali žádost o vrácení polí a vinohradu a začali hospodařit na prvních 10 hektarech. Hned v prvních letech se jim podařilo dosáhnout dobré sklizně, záhy však narazili na problém najít odběratele. Bylo to v období nadprodukce, a jak připouští paní Hlaváčová, bez konexí na konvenční zemědělství svou sklizeň nedokázali prodat. Kvalitní půda, která se v Březí nachází, byla v té době utužená a jedním z prvních úkolů bylo ji ozdravit. Hlaváčovi tedy sadili jetelinu a hořčici, které zaorávali a používali na výživu polí.

V roce 1995 narazila paní Hlaváčová na novinový článek pojednávající o ekologickém zemědělství a v manželích postupně dozrálo rozhodnutí, že toto bude směr jejich dalšího hospodaření. Ke svým deseti hektarům přibrali dalších deset, které mají v pronájmu. Od roku 1998 hospodaří podle principů ekologického zemědělství, ve kterém, jak říká paní Hlaváčová, nikdy nehledali vědu: „Začali jsme hospodařit prostě tak, jak jsme oba znali z dětství. Žádná letadla s postřiky, žádné těžké stroje, ale ruční plečky a motyky“. Začali pěstovat zeleninu - okurky, rajčata, papriku, cibuli, melouny, dýně; luštěniny - především cizrnu beraní a fazole; z obilí pak špaldu a pšenici. Od zeleniny postupem času upustili. Jako jediní velcí pěstitelé v obci byli středem pozornosti veškeré zvěře z okolí. I když pozemky se zeleninou oplotili, zajíci plot podhrabali, srnky přeskočili. Z hlediska budoucí perspektivy by bylo nutné vykopat studnu, navíc děti dorostly a začaly postupně odcházet z domu. Z podobných důvodů časem upustili od pěstování luštěnin a začali se soustředit na obiloviny a dýně.

Kromě lásky k zemědělství měla paní Hlaváčová ještě jeden sen. Vždy chtěla pracovat s dětmi. Nebylo jí však dovoleno studovat obor, který chtěla, a tak v ní tato touha dřímala. A protože je zvyklá dělat věci naplno, během let s manželem vychovali 13 dětí. Po prvním společném dítěti prošlo jejich domovem 12 dětí, které měli v pěstounské péči. Paní Hlaváčová k tomu říká: „Velkou rodinu jsme neplánovali. Děti začali postupně přicházet, a když jsme se sžili, zjistili jsme, že u stolu je místo a další postel také máme, takže přišly další. Asi to byla boží vůle.“ V dobách, kdy jich bylo nejvíc, se jich u stolu scházelo dvanáct.

Děti chodily odmala na pole tak, jak oni sami chodili se svými rodiči. Na plevely vzali motyky, děti dostaly malé rýčky, udělali řadu a společně vypichovali ostí v obilí. Děti braly odmalička práci na poli jako samozřejmost, někoho to bavilo, někoho méně, ale jedno mají dnes společné - jsou pracovité a umí si poradit v každé situaci. Děti neznaly nudu, měly radost ze života. Z pole sice přijely unavené, ale jak se umyly a najedly, s velkou chutí si šly hrát. A ještě jednu věc paní Hlaváčová zmiňuje: „Děti za svou práci dostávaly kapesné a odmalička tak znaly hodnotu peněz. Dobře věděly, jaká za tím stojí dřina, a vydělané korunky jen tak lehce neutratily…“

Dnes už paní Hlaváčová na pole nechodí. Má svou zahradu za domem a pole přenechala mladší generaci. Pan Hlaváč na vše dohlíží a moudře spravuje své hospodářství. Vrásky na čele mu dělá jen to, že své hospodářství zatím nemá komu předat. Pevně však doufá, že některé z dětí „dozraje“. A jak hovoří Hlaváčovi o sobě a ekologickém zemědělství? „Je to smysl života. Je nádherné pracovat tam, kde nás to baví. Společná práce nám dává společný rytmus, režim celé rodiny se řídí zákony přírody“.

 

Produkty

Česká červená pšenice NAŠE BIOFARMA 500 g

Česká červená...

Červená pšenice byla vypěstována na ekofarmě pana...

 

Kontakt

Březí 356
691 81 Březí

Jan Hlaváč
Tel.: 519 514 263, 723 330 837
E-mail: anna.hlavac@seznam.cz